Porodnictví je obor, který je ve většině případů spojen s radostí, se zrozením. Ale život s sebou nese i stinné stránky a někdy zkrátka vše skončí, aniž by to ještě začalo. Ztráta dítěte je tragédií pro rodiče, jejich rodinu, a je nutné, abychom jim byli schopni poskytnout podporu a pomoc. Proto jsme se 19. - 20. ledna 2023 sešli v rámci dvoudenního kurzu perinatální paliativní péče, zaměřeného na komunikaci jako prostředek péče, poznání potřeb člověka v krizové situaci a jejich naplňování.

Setkalo se 20 porodníků, neonatologů, porodních asistentek z porodních sálů, dětských sester z neonatologické intenzivní péče a porodních asistentkek z oddělení gynekologie. Pod vedením lektorů Kateřiny Klíčové Hájkové, Petry Michalové, Jany Rellové a Jana Hálka jsme dokázali hledat a nacházet způsoby, jak bychom chtěli a měli spolupracovat v týmu, a to tak, aby pomoc rodičům a jejich dětem byla komplexní a co nejlepší. Zároveň však podporu potřebujeme i my zdravotníci, abychom byli vůbec schopni v těchto emočně vypjatých situacích dále pomáhat, a na to nesmíme zapomínat.

V rámci perinatální paliativní péče jsme už toho ve FN mnohé dokázali a nyní jsme na cestě ke změnám v námi poskytované praxi. Tento seminář nám ukázal mnohé. Vyzkoušeli jsme si své reakce a posilovali jsme komunikační dovednosti v náročných situacích. Na konkrétních kazuistikách jsme si ukázali možnosti, jak plánovat péči, jak s rodiči dojednávat složitá témata, ale také jak se v této složité situaci postarat o sebe. Leckdy jsme si s překvapením uvědomili, že rodiče to mohou vidět úplně jinak než my zdravotníci. Poznali jsme, že na jednu věc existuje mnoho názorů a že je to vlastně normální a v pořádku. Velké díky patří dětským sestrám a neonatologům, se kterými jsme strávili 2 dny společnou prací.  Nemůžeme být jeden bez druhého, a ač je to téma náročné a smutné, tato spolupráce byla pro nás všechny plodná a radostná. Chceme ji nadále co nejvíce rozvíjet.

S takovými lidmi se vytvoření perinatálního paliativního týmu prostě podařit musí!

A co bylo pro mě osobně během těchto 2 dnů nejsilnější? To, že tito lidé sem chtěli přijít, přišli dobrovolně, a že na závěr, když měl každý říci něco za sebe, zaznívalo: „Já tuto práci mám moc ráda“, „Miluji tuto práci“. A já nabyla skálopevného přesvědčení, že s takovými lidmi se nám vytvoření perinatálního paliativního týmu prostě podařit musí!

Velký dík patří rodině Vlčkových, na základě jejichž projektu tento seminář proběhl.